HRADEC KRÁLOVÉ Měla to být chlouba české dovednosti v daleké cizině. Je tomu osm let, co čeští lesníci vysázeli v Nikaragui osmdesát hektarů teakového dřeva.
Jenže plantáž dodnes nevynesla ani korunu.
„Z podniku jsme zatím neměli žádné peníze, zato náklady činí ročně 25 tisíc dolarů," uvedl generální ředitel Lesů České republiky, padesátiprocentního akcionáře podniku, který teakovou plantáž vlastní, Daniel Szórád.
Český pokus o průnik do lesního hospodaření v tropech zatím nevychází, přestože originální projekt sliboval na papíře rychlou návratnost a výdělek.
Kde udělali čeští lesníci chybu?
Nejspíš byli až příliš vynalézaví, navíc nenašli správnou lokalitu, kde by dostatečně pršelo. Odvážný krok před necelými deseti lety prosadil uznávaný expert na tropické lesnictví a bývalý ředitel lesního závodu v Jaroměřicích nad Rokytnou Josef Střítecký. Ten měl už z devadesátých let zkušenosti s úspěšným zalesňováním v Chile, Ekvádoru a Kolumbii. Když později projevila o pomoc českých expertů zájem i Nikaragua, Střítecký navrhl unikátní projekt teakové plantáže. A aby investici ve Střední Americe učinil pro české manažery atraktivnější, rozhodl se zariskovat. Odhodlal se k originální metodě výsadby dřeviny, která měla přinést výnosy rychleji, než bývá u teaku ve světě zvykem.
„Všude se teak sází zhruba každé tři až čtyři metry, tedy zhruba 1 200 až 2 500 stromů na hektar. Jenže tady jsou stromy na každém metru čtverečním," říká expert z brněnské Mendelovy univerzity Petr Maděra. Ukázalo se však, že takhle hustě vysázený teak roste pomaleji, než se čekalo. Významnou roli v tom hraje i nedostatek vláhy. Na místě, kde plantáž leží, totiž prší méně, než teak pro rychlý růst potřebuje. „Přírodní podmínky se tady trochu podcenily," poznamenal Maděra.
Že by plantáž potřebovala více deště, přiznává i sám autor projektu Střítecký. Ideální lokalita pro pěstování teakového dřeva podle něho leží dále na východ Nikaraguy, kde je vlhčeji.
„Jenže tehdy jsme na nalezení lokality i místních spolupracovníků měli jen dvě cesty, a když první nevyšla, byli jsme při té druhé už ve stresu," popisuje lesník.
Lidé z královéhradecké stavební firmy Fato, která je spoluvlastníkem společnosti, jež pozemek v Nikaragui vlastní, navíc podle Stříteckého požadovali, aby byla lokalita blízko moře i hlavního města Managua. „Nechtěli jsme se opět vracet s neúspěchem, přece jen, cesta byla nákladná, letenky drahé, tak jsme koupili, co se nabízelo," uvedl Stříteský, který už v Lesích ČR nepracuje a s projektem nemá již několik let nic společného.
Polostátní firma H. F. C. tak v roce 2006 koupila za necelé tři miliony korun dvousethektarový pozemek, z něhož dnes plantáž zabírá přes 80 hektarů. Leží 12 kilometrů od města Dirjamba, asi 40 kilometrů na východ od hlavního města Managua. Celkové náklady v počáteční fázi činily asi 11 milionů korun.
Otec myšlenky popírá, že by podnik kvůli lokalitě i zvolené metodě zkrachoval. „Chce to trpělivost. Plantáž je na spodní hranici produkční možnosti teaku, takže je tam oproti původním plánům zhruba tříleté zpoždění. Ale výnosná bude," ujišťuje Střítecký. Nevadí prý ani hustší výsadba. „Stáří stromů je dnes pět až osm let a je jich na hektar 6 500. Průběžně se musí těžit a to probrané dřevo bude časem stále kvalitnější, takže se bude dát prodat jako kůly do vinic, což byl původní záměr. Tím jsem chtěl splnit podmínku, aby se investice vrátila do čtyř let," doplnil lesník.
Expert Maděra Stříteckého hodnocení potvrzuje. I podle něj by měla plantáž v dlouhodobém horizontu vynášet. „Oni to zakládali s vidinou rychlého zisku, který přijde za pět až deset let. Hustší výsadba byla myšlenka zajímavá, jenže jádro, které je u teakových kmenů klíčové, tady roste pomaleji," vysvětluje. Investorovi, Lesům ČR, však došla s projektem trpělivost a chtějí svůj podíl prodat. Nejraději Mendelově univerzitě, ze které do Nikaraguy jezdí vědci a studenti.
„Ideální by bylo, aby univerzita dostala od státu na nákup plantáže dotaci. Nešlo by o desítky milionů," řekl ředitel Szórád. Prodeji se nebrání ani druhý majitel, samotná univerzita by takové řešení uvítala. „Máme už nyní Školní lesní podnik. Přineslo by nám to peníze za publikační činnost, za studenty a časem i výdělek z prodeje dřeva," míní Maděra.
Ostrov Robinsona Crusoe u Chile zalesňovali Češi
SANTIAGO DE CHILE Autor projektu teakové plantáže v Nikaragui Josef Střítecký byl jedním z expertů, kteří se v 90. letech podíleli nejen na zalesnění části And, ale i legendárního ostrova Robinsona Crusoe poblíž pobřeží Chile.
„Naše Lesní společnost Jaroměřice tam poslala komponenty pro výsadbu sazenic pro lesní školky. Po roce, co je vysadili, jsme se tam jeli podívat na jakousi inspekční cestu," popisuje Střítecký.
Ostrov, který má 93 kilometrů čtverečních, leží v souostroví Juana Fernándeze asi čtyři sta kilometrů na západ od hlavního města Santiaga de Chile. Žil na něm skotský námořník Alexander Selkirk, který se stal Danielu Defoeovi inspirací k napsání románu o Robinsonovi. Jméno Robinson Crusoe dostal ostrov v roce 1966, chilská vláda se tak snažila podpořit turistický ruch.
Na rozdíl od řady filmových adaptací, kde bývá ostrov porostlý bujnou vegetací, je podle Stříteckého poměrně pustý.
„Je tam obrovská eroze, zeleň je v jediném údolí, jinak je vše zničené pastevectvím. Veškerou vegetaci tam sežraly kozy, ovce a králíci," vzpomíná. Pouze u jeskyně, kam Defoe umístil Robinsona, prý rostly evropské topoly.
