Třeboňsko máme spojeno s rybníky, krásnými a velkými, dnes největšími v Čechách i na Moravě. A s krajinou vytvořenou člověkem. Z velké části je to pravda, ale Třeboňsko i Budějovicko bývalo původně močálovitou a bažinatou oblastí s velkým rozšířením rašelin. Však se zde také už dlouho těží. Přesto však se tu dosud nachází mnoho míst, která upomínají, jak zdejší krajina vypadala předtím, než ji člověk začal kultivovat. Alespoň na malých místech se ta krajina dochovala. Mnohá jsou střežena jako zvláště chráněná území, a z nich nejznámější Červené blato. Ale jsou i další. Třeba u Vlkova nad Lužnicí či u Horusického rybníku mokřad Ruda, nebo blata kolem Soběslavi.

Na tomto místě se rozprostírají rozsáhlé bažiny i rašeliniště, kde kromě mechu rašeliníku hojně roste zábělník bahenní. Máte-li štěstí, najdete i rosnatku

okrouhlolistou, která je svým výskytem vázána především na rašeliniště. Je to hmyzožravá rostlina, která má listy poseté žláznatými chlupy, vylučujícími na konci lepkavý sliz. Chycený hmyz svým pohybem na sebe nalepí další žlázky, pevně uvázne a posléze je stráven. Nejčastějšími oběťmi jsou mouchy. Ty však zde nežijí samy. Budeme-li chvíli pozorovat vodní hladinu v takových biotopech, můžeme na ní po chvíli spatřit pobíhající pavouky.

Pavouci jsou tmavě zbarveni s bílými tečkami na zadečku, světlým proužkem po okraji hlavohrudi a podélným bílým pruhem uprostřed. Ten je lemován tmavou skvrnou ve tvaru V. Je to lovčík vodní, který dosahuje velikosti až 18 mm. Umí se velice rychle pohybovat ve spleti rostlin, což souvisí se získáváním kořisti. Samička nosí velký kokon obsahující na 200 vajíček v klepítkách. Nosí ho tak dlouho, dokud malí pavoučci nejsou schopni samostatného pohybu. Lovčíci zde nejsou sami. Žije zde i vodouch stříbřitý, který si ve vodě vytváří síť, pod kterou nanosí bublinky vzduchu. Vzniká tak vzdušný zvon, v němž přijímá ulovenou potravu a pečuje o potomstvo. Jsou tu i slíďáci rodu Pirata, třeba slíďák vlhkomilný,

který rovněž dovede běhat po vodní hladině. Jeho samice si vytváří ve vodní vegetaci jakousi noru, která vede pod vodu.

Jen málokteré větší rašeliniště zde bylo ušetřeno těžby. I centrální část Červeného blata byla vytěžena v první polovině 20. století a tendence obnovení těžby jsou v posledních letech velmi silné. Ovšem jezírka vzniklá těžbou rašeliny nám dnes doslova před očima zarůstají rašeliníkem. Zazemnělé části těžby kolonizuje jiný mech ploník tuhý, který vytváří sušší kopečky. Na nich nachází vhodné podmínky klikva žoravina, krásně růžově kvetoucí. Její plody jsou ovšem jedlé. Zbývající chráněné části Červeného blata jsou zarostlé blatkovým borem a hojnými porosty rojovníku bahenního

a na první pohled připomíná severskou tajgu. Borovice blatka se tu úspěšně šíří, což je umožněno omezeným růstem koberců rašeliníku během letního, suchého období. Je to malý až střední strom nebo keř s úzce kuželovitou, řidší korunou. Černavá borka je rozpraskaná a šupinovitá, lysé větvičky jsou zelenavé. Šišky jsou malé, vejčité a dozrávají ve druhém roce.

Hojný rojovník bahenní, až 1,5 m vysoký keř, má úzké, ploché, kožovité a celokrajné listy, na okraji slabě podvinuté. Jsou tmavě zelené, naspodu rezivě zbarvené. Kvete bíle v květnu a červnu a opylují ho především mouchy, ale i jiný hmyz či vítr. Větrem se šíří i semena. Je to v květu velmi krásný keř. Je velmi aromatický, a pozor, i jedovatý. Říká se, že je to u nás pozůstatek dob ledových.

A ještě jeden takový pozůstatek dob ledových tu roste. Je to bříza trpasličí. Je to rostlina chladného severu a u nás se zachovala právě na rašeliništích, kam se tento světlomilný keřík uchýlil před postupujícím zalesňováním krajiny, když skončila zatím poslední doba ledová.

Málem bych vás zapomněl upozornit na suchopýr

pochvatý. To je typická rostlina, která kolonizuje silně zamokřené plochy dosud aktivních rašelinišť. Díky schopnosti svého neukončeného růstu dovede unikat neustále přirůstající vrstvě rašeliny. Kvete od března do června a charakteristické pro ni jsou, chlupatá, jakoby vatovitá, květenství.

Ve zdejších mokřadech se skrývají i velmi zajímaví brouci. K nim patří i mandelinky rákosníčci rodu Donacia. Rákosníček

tlustonohý je poměrně hojný, ale daleko častěji uvidíme rákosníčka druhu Donaciella cinerea, dlouhého tak okolo 9 mm. Celé tělo má jednobarvé, se světle bronzovým hedvábným leskem. Žije na březích mokřadů na orobinci, zevaru či rákosu.

Zdejší křovinaté močály rašeliniště ovšem obývá daleko větší zvíře. Je to náš největší divoce žijící savec los evropský. Tady, v jižních Čechách, se udržuje někdy od poloviny 20. století jeho stálá populace. V našich zemích byl vyhuben někdy ve 14. století, ale později sem začaly přicházet jednotlivé kusy z Polska.

A právě někdy kolem roku 1960 se zde vytvořila malá, ale stálá populace tohoto nádherného sudokopytníka. Když los shodí parohy, můžete ho sice považovat z dálky za krávu, na nebezpečí by vás však měla upozornit jeho výška v kohoutku. Ta bývá někdy hodně přes dva metry. Váha pak kolem šesti set kilogramů. A věřte, je to zvíře silné a nebezpečné. Zbarvení losa je šedočerné až černé, nohy má šedobílé, hlavu dlouhou a klabonosou (to znamená, že horní pysk má převislý). Na spodině krku má lalok a na hřbetě hrb. Paroží velké a těžké, některé váží i 20 kg. Losice paroží nemají. Hlavní potravou je listí, výhonky, pupeny, kůra měkkých dřevin, vodní rostliny i polní plodiny. Za potravou vycházejí losi k večeru a brzy ráno. Losí říje přichází koncem srpna a trvá až do října. Samice porodí mladé koncem dubna, nebo počátkem května. Většinou jedno, vzácněji dvě a ještě vzácněji tři mladé. Mládě následuje matku po třech čtyřech dnech a vydrží s ní přes zimu do příštího roku. Pak se osamostatní. Losi se dožívají až 25 let.

Ve stojatých vodách žijí i vodule. Jsou to roztoči, červeně zbarvení vodní dravci. Nejsou to jediní dravci vodního prostředí. Nalezneme zde také dravé vodní ploštice splešťule bahenní či znakoplavky.

Na břehu, mezi stonky rákosí, se pohybují plži plovatky bahenní, okružáci ploscí a další plži, kteří jsou vázáni na vodní živel.

V tomto kraji plném rybníků, rašelinišť, bažin a močálů, ale i potůčků a rákosin, žije samozřejmě ještě spousta dalších zajímavých rostlin a živočichů. Jen se za nimi vypravit.