„Je to šumavský masakr motorovou pilou," řekl ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) v bouřlivé parlamentní diskusi nad budoucností Šumavy. Brabec navrhl „Greenpeace" novelu zákona o ochraně přírody plnou ekologické hysterie, kdy by se české národní parky (kompletně) ponechaly v podstatě divočině. Bez jakéhokoli výraznějšího zásahu člověka. Senát následně Brabcovu batikovanou novelu poměrně rozumně upravil. Zvláště vzhledem k Šumavě.
Zmírnil ekologický radikalismus. Myslel na lidský prvek. Brabec se vzteká a chce svoji verzi novely. Senátní znění přitom není žádný „masakr motorovou pilou". Nejde o to, že by se v nedotčené šumavské přírodě začaly stavět lanovky, hotely, byty a bary. Ale o to, že Šumava je fakt jiná, svérázná, potřebuje speciální péči, nelze na ni aplikovat obecné zákony, člověka potřebuje. Vím to dobře, protože máme rodinný byt v Železné Rudě a na Šumavě dlouholetou historii. Zeptejte se místních – téměř nikdo, pokud tedy ke snídani zarputile nejí trávu a šišky, s Brabcem nesouhlasí. Proti jsou oba šumavské kraje i drtivá většina obcí. Navíc – kvůli Brabcově novele by bylo 26 procent parku nepřístupných lidem (teď je to asi třináct procent).
Na velké části území by přestal platit lesní zákon, třeba by se vůbec nezasahovalo proti kůrovci (což v minulosti zkoušel Bursík a dopadlo to jako se vším, o co se pokoušel – hodně špatně). Zatímco Hnutí Duha a další aktivisté otvírají cizrnové šampaňské a lejí si jej do hliněných bioskleniček, racionalita úpí.
A nejhorší na tom je, že Brabec tuhle blbost (nikoli rozumnější senátní verzi) nejspíše prosadí. A pak nás všechny sežere kůrovec.
Jakub Kvasnička
