Někde v rodinném albumámfotky jak jsem asi ve dvanácti letech na chatě v Jeseníkách holýma rukama nasbíral dvě plná vědra housenek předivek. Pak jsme je šli s kamarády slavnostně vysypat do potoka. Zničili jsme neuvěřitelné množství housenek, nejméně deset litrů. Hřál nás při tom pocit, že jsme právě zabránili ekologické katastrofě a zachránili svět.

Byli jsme hloupé děti. Dnes už vím, že předivka zhoubná je navzdory ošklivému názvu téměř neškodná. Proto mi fotografie z Ondrášova, na kterých pod ožraným stromem obaleným předivkami stojí deratizér v protichemickém skafandru s respirátorem a rukavicemi, připadají poněkud komické.

Přestože předivky dokážou oholit strom do posledního lístečku, nevidím důvod proč je hubit chemicky. Tento motýlek se zkrátka jednou za pár let přemnoží tak, že se jeho housenky dopustí odporných holožírů, ale příští rok zase jejich populace samovolně klesne na normální stav i bez postřiků. Navíc se ožrané stromy a keře příští rok zase vesele zazelenají jako dřív. Malého chomáčku housenek v úžlabí větve si pak už nikdo nevšimne. Vdrtivé většině případů se předivky specializují na střemchy, kaliny a krušiny, zatímco ostatní dřeviny jim moc nechutnají. Strom bez listí ožraný dohola a ještě obalený pavučinou sice vypadá hororově, ale to je asi tak všechno. Hned vedle obalených pahýlů střemch najdete stromy bez jediné housenky.

Odkteré doby Češi považují neškodné předivky za suchozemskou obdobu piraní? Housenkovou hysterii před časem odstartovala reportáž televize Nova o alergickém studentovi z Pardubic, na kterého spadla housenka bekyně zlatořitné. Hned na to se zase v médiích objevila zpráva, že se v Německu z dubových hájů šíří do měst housenky bourovčíka toulavého, ze kterých odpadávají žahavé chloupky. Chloupky z bourovčíka skutečně obsahují jed thaumetopoein, který může spustit alergické reakce kůže, oční záněty, vyvolat horečky a nevolnost, závratě i astmatické záchvaty.

Vítr může jemné chloupky housenek bourovčíka přenášet na velké vzdálenosti. I když z housenek jsou už dávno motýlci, zůstávají po nich svleky s jedovatými chloupky.

Unás jsou bourovčíci vzácní, ale housenčí hysterie ještě zesílila po reportáži o smrtelně jedovatých housenkách martináče, které už mají v Brazílii na svědomí desítky mrtvých. Jak už to tak bývá, televizní diváci si bekyně, bourovčíky, martináče a předivky smíchali do jednoho pytle, a výsledkem je to, že ke každé podezřelé housence volají hasiče a deratizéry. Někdy s nostalgií vzpomínámna doby, kdy se o housenky zajímalo jen pár entomologů a rodiče dovolili dětem sbírat předivky holýma rukama.