Wangari Maathaiová, přezdívaná Mama Míti, Matka stromů, se usilovně snažila změnit tradiční černý kontinent. Probouzet v Afričankách sebevědomí. Byla pronásledována, bita, vězněna, ale svůj boj nevzdala. Dostala ji až zákeřná choroba.

Příběh Wangari Maathaiové je oslnivý. Především nezdolnou životní silou, která z něj prýští, až nadlidskou vůlí dokázat vše, co si - třeba jako malá holčička - předsevzala. V tomto směru neměla přinejmenším v Africe sobě rovnou. Ta žena je snad nepokořitelná, říkali si mnozí.

Neústupnou bojovnici přemohla až zákeřná nemoc. V neděli večer, ve věku 71 let, zemřela v keňském Nairobi na rakovinu.

„Když jsem vyrůstala ve městě Nyeri ve střední Keni, v mém rodném jazyce kikuju neexistoval výraz pro slovo poušť. Země byla úrodná a plná lesů. Dnes však v Nyeri stejně jako ve velké části Afriky vodní zdroje vysychají, půda je vyprahlá, lidé na ní nemohou pěstovat potraviny a na denním pořádku je boj o území.” Tyto věty napsala Wangari Maathaiová na podzim roku 2004, když Nobelův výbor oznámil, že jí uděluje svou prestižní mírovou cenu. Že se stala první Afričankou poctěnou touto „trofejí”, o tom není sporu. Mohlo ji tehdy dvojnásob těšit, že v jejím případě bylo tak významné ocenění vůbec poprvé v historii spojeno s ochranou životního prostředí.

Tak zasaďte strom!

Vzkazem tvrdohlavé Afričanky světu i mocným vlastní země se totiž staly stromy. „Stromy zastavují erozi půdy, což vede k uchovávání vody. Stromy dávají lidem palivo, stavební materiál, krmivo, stín i krásu,” říkávala Wangari Maathaiová. „Nemáte co dělat? Tak zasaďte strom!” dodávala rázně.

A nezůstalo jen u slov. V roce 1977 zakládá Hnutí zeleného pásu, jež se brzy stalo - slovy expertů -jedním z nejefektivnějších hnutí na ochranu životního prostředí na světě. Jen v Keni vysadilo přes 30 milionů stromů a rozšířilo se do dalších zemí východní a střední Afriky, kde jeho činnost výrazně zmírňuje následky odlesňování. Za tuto práci získala Maathaiová v Africe nesmírné uznání. Z ničeho dokázala vystavět třeba lesní školku - díky odvaze, píli a schopnosti získat podporu mecenášů.

I škarohlídové dnes uznávají, že keňské ekoložce a bojovnici za ženská práva se v tomto směru podařil malý zázrak. Aktivita hnutí má ještě další pozitivní efekt: Maathaiová dala práci především ženám z vesnic, které tak získaly alespoň malé částky na živobytí.

Přesto se aktivity Wangari Maathaiové postupně dostaly do konfliktu s politickou mocí. I s „těžkými vahami” se neohroženě pustila do křížku. V době, kdy ji nechával pronásledovat tehdejší keňský diktátor Daniel Arap Moi (kromě jiného se postavila proti projektu kácení několika hektarů lesa kvůli stavbě jeho luxusního domu), nasazovala i vlastní život. Několikrát ji policie zbila do bezvědomí, pak ji uvěznili. Nevzdala to. Už jako slavná Mama Míti, Matka stromů, byla v roce 2002 úspěšně zvolena do keňského parlamentu, kde se spojila s koalicí, jíž se podařilo diktátora svrhnout.

Jak se vůbec děvče z chudé rodiny dokázalo dostat tak daleko?

Sama Maathaiová líčí svůj vzestup v autobiografii s názvem „Nepokořená: Příběh jedné ženy”. Když knihu psala, doufala, že její životní příběh dá určitou naději těm, kteří si jej přečtou. „I mladí, kteří pocházejí z velmi chudého prostředí stejně jako já, zjistí, že také oni mohou něco velkého dokázat,” řekla tenkrát BBC. A dodala: „Musíte chytit za pačesy každou příležitost, která se naskytne!”

Je třeba říci, že měla velké štěstí na osvícené rodiče. Její otec, sedlák, cítil, že jedině vzdělání může děti vyvést z chudoby. Šest jeho potomků vystudovalo univerzitu, Wangari jako vůbec první žena z regionu získala později v USA vysokoškolský titul Ph. D.

Keňané o ní v nadsázce říkali, že má neustále ušpiněná kolena, jak pořád nějakým VIP předvádí sázení stromů. Včera jí na webu vzdávaly úctu tisíce spoluobčanů. Na Twitteru se objevil obrázek zataženého nebe nad Nairobi s titulkem: „Není divu, že dnes slunce nesvítí.”

***

Co o ní řekli:

„Maathaiová stojí v první linii boje za to, aby snaha o ekonomický, kulturní i společenský růst byla ekologicky schůdná.“ Nobelův výbor tak zdůvodnil udělení své ceny.

„Je příliš vzdělaná, příliš silná, příliš vlivná, příliš úspěšná, příliš tvrdohlavá a nepředstavitelně neovladatelná.“Její manžel tak vysvětloval, proč požádal o rozvod. Jako další důvod uvedl údajnou nevěru.

Co také řekla:

„Afrika není chudý kontinent, je to region velmi bohatý, ale velmi špatně spravovaný. Afrika musí bojovat sama za sebe, nejen se spoléhat na své přátele.“ V roce 2008 na konferenci ve Štrasburku.

„Musíte chytit za pačesy každou příležitost, která se naskytne.” V roce 2006 při vydání její autobiografie.