Rád bych tímto reagoval na článek pana Ondřeje Šandy v Českobudějovickém deníku 30. května 2013. Text měl titulek – Kde si příroda pomůže sama, není nutné zasahovat

Nechci panu Šandovi vyvracet jeho přesvědčení, že „označovat suché stromy za mrtvé, není tak úplně přesné,” ale na rozdíl od něj jsem přesvědčen, že suchý strom je mrtvý strom a jestli je plný brouků či jiného hmyzu, není to důkazem toho, že je méně mrtvým. I když je to trochu morbidní přirovnání, platí to bohužel i pro živočichy, tedy i pro nás.

Než dorostou

Stejně tak tvrzení, že suchý les žije a že prý stačí jenom počkat několik let než doroste, je scestné. Kladu si otázku, proč mám čekat, až dorostou miliony kdysi zdravých stromů, které byly na Šumavě zničeny v důsledku prosazování teorie nezasahování proti kůrovci. Nechci pisatele podceňovat, ale jsem přesvědčen, že nejen on, ale ani generace jeho dětí to s tím čekáním, než dorostou kůrovcem zničené stromy, staré 120 ale i 250 let, již nestihne. Scestnost pisatelova tvrzení vidím také v tom, že čtenáře považuje za nedochůdčata, která je třeba vést zarukua radit jim, cobyse jim v lese mělo líbit.

O šumavskou přírodu se dlouhodobě zajímají i jiní vědci, než ti, které autor vyjmenovalvesvémpříspěvku,atak obdivuji jeho vědecký rozhled, který mu pomohl z celé vědecké obce vyhmátnout ty pravé.

Pan Šanda také tvrdí, že obce v Bavorsku a jejich obyvatelé, a dokonce i politici, prý chápou význam Národního parku lépe než u nás. Nevím jaké obce a jaké obyvatele má na mysli, protože těch několik obcí, které se nachází na území NP Bavorský les je svým územím z parku vyjmuto – takže to se jim to chápe velice dobře.

Na rozdíl od Bavorska však na území NP Šumava žijí obyvatelé 22 obcí, kteří sice také chápou význam NP, ale kterým není jedno, jaké životní prostředí jim a jejich dětem, chtějí určovat lidé typu pana Šandy.

Čtenáři, kteří situaci na Šumavě znají, se obsahu článku pana Šandy jen pousmějí. Nesolidnost článkuje všakvtom, že většina čtenářů celkovou situaci nezná, a tak si z neustále opakovaných naivních, líbivých sloganů a polopravd udělá naprosto jinou představu o tom, jaká Šumava opravdu je. To však bohužel není problém jenom ochrany přírody. V závěru snad již jen konstatování, že nerozumím plně pisatelovu rčení, že „Příroda umí hospodařit levněji, kvalitněji a zdravěji.”

Kůrovec zničil miliony zdravých stromů opravdu levně a kvalitně, pouze nevím, jak to dělal zdravěji.