"Právní úprava chrání evropský trh před dřevem a dřevařskými výrobky, které pocházejí z nelegálních zdrojů. Vzhledem k tomu, že domácí producenti v drtivé většině případů respektují zásady udržitelného obhospodařování lesů, cílí především na dovoz z rizikových oblastí, například tropických, s vysokým podílem nelegálních těžeb," stojí v důvodové zprávě.
Poslankyně ODS Veronika Vrecionová navzdory tomu vyslovila obavy z dopadů na české podnikatele. "Mluvíme o osekávání byrokracie, každým návrhem ji ale zvyšujeme," uvedla. Podnikatelé podle ní pokládají návrh za nadbytečný.
Z výsledků dosavadních prověrek podle zdůvodnění novely vyplývá, že v Česku jsou nejrizikovější skupinou v souvislosti s nezákonnou těžbou dřeva a s jeho prodejem vlastníci lesa s výměrou do deseti hektarů.
Jak ale uvádí pracovníci ÚHÚL ve své reakci pro Silvarium.cz, vlastníci lesa do 10 ha představují z hlediska Nařízení (EU) č. 995/2010 a souvisejících předpisů pouze lokální problém. Riziko má spíše morální rozměr, na trhu se dřevem v současné době nepodstatný. Import dřeva a dřevařských výrobků představuje specifické riziko, dle země původu dřeva až vysoké riziko. "Uváděné možnosti zabavení a zničení, případně zákazu činnosti jsou již dnes obsahem platných právních předpisů. Kontrolní činnost vůči vlastníkům lesa bude pokračovat, problémy s nelegální těžbou dřeva na území ČR nepodceňujeme. Ale dovoz dřeva a jeho kontrola má primární postavení v kontrolách, protože se jeví z posledních výsledků a jednání na úrovni EU jako podstatně rizikovější," uvádí Jana Čacká z ÚHÚL.
Předloha například stanoví, že v případech, kdy nejsou splněny podmínky pro dovoz dřevařských výrobků, rozhodne celní úřad o zničení zboží. Za přestupky budou moci krajské úřady uložit vedle pokut i trest zákazu činnosti do jednoho roku.
Celou reakci najdete níže.
Podle ČTK a ÚHÚL, red.
Reakce ÚHÚL k novele zákona č. 226/2013 Sb.
Novela zákona č. 226/2013 Sb. je víceméně něco, co nazýváme technickou novelou - odstraňuje některá morálně zastaralá ustanovení, především ale zapracovává problematiku licencí FLEGT, vymezuje kompetence všech dotčených orgánů, nově celních úřadů. Nárůst byrokracie je minimální. Licence FLEGT vychází z Nařízení (ES) č. 2173/2005 a nebyla dosud zapracována do žádného našeho právního předpisu. Dokud nedošlo k partnerské dohodě s jakoukoliv konkrétní zemí (uzavřena první dohoda s Indonésií roku 2017) a licence FLEGT se nepoužívala, tato absence nebyla konfliktní. Již více jak rok je v oblasti obchodu se dřevem licence FLEGT základním dokumentem, bez něhož nelze žádný dřevařský výrobek do EU z této země přivézt. Zapracování do naší legislativy a vymezení kompetencí všech osob je tedy na místě. Pro podnikatele, konkrétně dovozce z Indonésie, došlo ke změně administrace. Vzhledem k personálním změnám na MZe na podzim přešla agenda na ÚHÚL. Pro lesníka či vlastníka lesa v ČR nedochází oproti již legislativou vymezeným povinnostem k žádným změnám.
Možnost zabavení, případně zničení zboží, mají celní orgány ve svých kompetencích již mnoho let. Nejedná se o žádnou novinku.
Vyjádření o nejrizikovější skupině hospodářských subjektů z řad vlastníků lesa s výměrou majetku do 10 ha je třeba uvést na pravou míru. Nařízení o dřevu ukládá povinnosti tzv. hospodářským subjektům, kteří umisťují poprvé dřevo na evropský trh. Z logiky terminologie mohou na území ČR být hospodářským subjektem buď vlastníci pozemků, na kterých rostou dřeviny, které lze těžit nebo kácet a jejich dřevo umístit na trh (prodat, darovat). Nebo dovozci, kteří ze zemí mimo EU dovážejí dřevo a dřevařské výrobky vyjmenované v příloze nařízení (od surového dřeva, přes třískové desky, dřevovláknité desky, truhlářské výřezy, nábytek apod. až po papír a buničinu).
I na území ČR přes přísné zákony na úseku lesního hospodářství a ochrany přírody občas dochází k nelegální těžbě dřeva v lese nebo kácení dřevin mimo les. Zdokumentovaná nelegální těžba lesích se skutečně převážně odehrává v lesích drobných vlastníků. Což nejvíce souvisí s vyšší fluktuací vlastníků na drobném majetku. Proto se i nejvíce kontrol, odhalených nelegálních těžeb a sankcí, váže na tuto skupinu hospodářských subjektů. Pohlížíme-li na tyto případy optikou Nařízení o dřevu, tedy množstvím rizikového dřeva uváděného na trh, hovoříme ročně o stovkách m3. Ačkoliv nechci tyto problémy zlehčovat, jedná se víc o problém morální, většinou lokální a v celkovém objemu dřeva každoročně obchodovaném na českém trhu, naprosto nepodstatný. Každý rok je také zdokumentováno množství případů kácení dřevin rostoucích mimo les v rozporu s § 8 zákona č. 114/1993 Sb. Z pohledu umisťování konfliktní dřevní hmoty na trh, se jedná o marginální problém, třebaže rozpor se zájmy ochrany přírody může být značný.
Naproti tomu import dřeva a dřevařských výrobků představuje z hlediska ověření legality původu dřeva potenciálně největší nebezpečí pro celý evropský trh. Zvláště k přihlédnutím k zemi původu dřeva. V rámci domácí produkce jsou sice nejrizikovější skupinou vlastníci lesa do 10 ha, nicméně v porovnání s množstvím rizikového dřeva dovezeného z rizikových zemí je tento problém zanedbatelný. Podíváme-li se na Nařízení jako takové, jde především o snížení trvalého odlesňování v oblastech, které jsou odlesňováním masivně postiženy v globálním měřítku, skrze zamezení uvádění ilegálně těženého dříví z těchto oblastí na trh Evropské unie.
Na území ČR je k 31.1.2019 283 tis. vlastníků lesa s výměrou majetku do 10ha. Celkem drží 289 096 ha lesní půdy, tj. průměrně na jednoho vlastníka 1,02 ha (z dat LHPO DS ÚHÚL). Při průměrné zásobě 227,4 m3 b.k. (viz Zelená zpráva 2017 - údaj pro hospodářské lesy) se jedná o množství 65,74 mil. m3 b.k. Ovšem jako množství celkové, bez vyjádření těžebních možností, které jsou pochopitelně řádově nižší. Každý rok je zdokumentována nelegální těžba v řádu stovek až jednotek tisích m3 b.k. Porovnáváme tedy miliony m3 b.k. dovážené dřevní hmoty z konfliktních zdrojů k několika málo stovkám z ČR.
Jana Čacká, Pavla Slavíčková
ÚHÚL pobočka Jablonec nad Nisou