Do úhrnu těch, kdo z revoluce nic moc neměli, patří české lesy.
Transformovaná ekonomika pokračovala v komunistické zálibě masivního kácení a všudypřítomného smrku.
„V Evropě se už v 90. letech začaly prosazovat ekologické tendence. Tady se pokračovalo v linii totalitního režimu," říká Josef Fanta (88), uznávaný ekolog lesa a krajiny.
* LN V jakém stavu se nacházely české lesy po listopadu 89?
Dědictví totalitního systému je znát dodnes, i když už ne v tom smyslu, že by byly lesy odumřelé v důsledku kyselých depozic během imisní kalamity v sedmdesátých a osmdesátých letech. Nemohl jsem ani mluvit, když jsem to po revoluci viděl. Nafotil jsem to a ukazoval v Holandsku na přednáškách. V sále bylo ticho, že byste slyšela spadnout špendlík. Ředitel nizozemského Ústavu pro výzkum lesa a krajiny chtěl Česku pomoci, přijeli jsme sem a já ho protáhl celým severním pohraničím. Nic podobného ještě v životě neviděl.
* LN Byl to důsledek zacházení komunistického režimu, nebo to byl stále důsledek hospodaření, který se nastavil už za Marie Terezie, tedy les zejména pro dřevo?
Byl to souběh obou faktorů. Organizované lesnictví existuje tři sta let. Už v roce 1713 navrhl saský horní hejtman Hanns Carl von Carlowitz systematickou obnovu lesů. V sedmnáctém století bylo totiž dřevo nejdůležitější energetickou surovinou, byl tlak na spotřebu dřeva, který souvisel se vznikajícím průmyslem, těžbou hornin nebo velkou spotřebou dřeva jako paliva ve městech. A velice rychle se zjistilo, že nejvýhodnější jsou jehličnany, hlavně smrk a borovice, jež rychle rostou a dávají kvalitní, všestranně použitelné dříví, navíc malé stromky nežere zvěř. Totalitní režim z toho vytvořil hospodářský systém.
* LN Jak vypadal?
V šedesátých letech prohlásil ministr lesů a dřevařského průmyslu, že nepotřebujeme přeměnu smrkových monokultur a ekologické hledisko k pěstování lesů, ale kubíky dřeva. Koncepce, se kterou komunisté přišli, trvala celých čtyřicet let.
* LN A jak to bylo v devadesátých letech, existovala nějaká vize, co by se mělo v lesích změnit?
Česká ekonomická reforma v devadesátých letech na tyto skutečnosti nevzala ohled. Pokračovala dál ve stejné linii jako za totalitního režimu a přivedla ekonomický přístup k lesnímu hospodářství k dokonalosti. Jinde v Evropě mezitím zaváděli přírodě bližší způsoby hospodaření – například ve Slovinsku už v sedmdesátých letech zakázali holoseče. U nás se naproti tomu dál hospodařilo pasečným způsobem v monokulturách (vykácí se velká plocha, tedy paseka, a osadí se umělou výsadbou. Náchylnost na škůdce a klimatické vlivy je vyšší – pozn. red.). Ekologické přístupy nemohly u státních lesů prorazit. Uplatnily se ale v národních parcích. A po restitucích se našli někteří vlastníci lesů nebo obce, kteří ekologické přístupy k hospodaření v lesích zohlednili a začali hospodařit přírodě bližším způsobem.
Celý článek najdete v LN.