Zatímco ministr zemědělství Marián Jurečka (KDU-ČSL) v roce 2016 veřejnosti sdělil, že naše lesy jsou v nejlepším stavu za celou svou historii (kdo mu tuto hloupost nakukal, nevím), o dva roky později jsme se dozvěděli, že v našich lesích probíhá bezprecedentní kůrovcová kalamita, resp. největší lesnická i ekologická katastrofa v historii. Tato katastrofa nespadla z nebe, způsobil ji převážně člověk. Nejen rozvracením klimatu, jak někteří tvrdí.
Naše lesy byly v nejlepší kondici pochopitelně před příchodem člověka. Člověk, zvláště pak zemědělec, je začal vypalovat (žďářit) za účelem získání zemědělské půdy, která po několika letech přestala vynášet, takže se šlo vypalovat o kus dál. Rostoucí lidská populace potřebovala stále víc dřeva pro otop, pro výrobu dřevěného uhlí na tavení rud, pro stavby obydlí i pro prestižní stavby atd. I když občas nějaká ta epidemie nebo válka na čas srazila lidskou populaci a tím i plenění lesů, dostali jsme se z původních 90 až 95 procent lesnatosti v polovině 18. století až k 25 %, přičemž stav byl v důsledku neustálých těžeb a pasení dobytka v lesích zpravidla žalostný.
Tehdy císařovna Marie Terezie vydala zákona na ochranu lesa. Jeho základem byla kromě zákazu pastvy v lesích a dalších způsobů poškozování zásada, že se v lese smí každý rok vytěžit jen tolik dřeva, kolik ho tam přiroste.
Celý článek najdete zde.