PAVEL VLK
Požárů na Sibiři a v Amazonii se příroda bát nemusí, člověk ano. Tvrdí to kybernetik Pavel Vlk, který popisuje systémové vazby v české krajině.
Když padne les – kvůli vichřici, požáru, či kůrovcové kalamitě – bývá to smutný pohled. Člověka deprimují holé kmeny trčící k obloze, šedá barva místo zelené. „Katastrofa to ale je jen z pohledu nás lidí. I mrtvé stromy jsou plné života. Místo depresí se můžeme chodit dívat, jak roste nový les od přípravných dřevin po finální. I takhle totiž vypadá les, jenom na to nejsme zvyklí," říká kybernetik Pavel Vlk, který se na les dokáže dívat z trochu jiné perspektivy.
* Vy tedy kůrovcovou kalamitu asi nevnímáte tak tragicky.
To, co se děje s uměle vysázenými smrkovými porosty, je snaha přírody vrátit se do přirozeného stavu. Lidé se mohou snažit smrky znovu vysazovat, ale k ničemu to nepovede. Pokud nehospodaříme v souladu s přirozenou skladbou lesa, tak budeme s přírodou neustále bojovat. Tento boj lidstvo nemůže vyhrát.
* A ten kůrovec?
K přemnožení hmyzu historicky dochází pravidelně. Ať už je to dnes lýkožrout, nebo v minulosti bekyně mniška v Brdech. Prokazatelně se to děje i v přirozených porostech vlivem změny životních podmínek. Díky vnějším faktorům dostane některý z tvorů krátkodobou výhodu v systému a samozřejmě ji využije. Má dost zdrojů a začne se množit. Stejně jako to nyní děláme my lidé. V přirozeném systému je ale přiměřené množství zpětných samoregulačních vazeb. Jenže my lidé neustále omezujeme jejich počet. Například tím, když snižujeme rozmanitost porostů a celé krajiny. Původní středoevropský les není ten smrkový, ale většinou smíšený. A právě tady nám může přispěchat na pomoc kybernetika.
Celý článek najdete v MF Dnes.