JANA ČACKÁ
Ujistila mě, že ji určitě poznám podle zelené, která ostatně tvoří tři čtvrtiny jejího šatníku.
Během rozhovoru mě nenechala na pochybách, že je lesníkem tělem i duší.
Nefalšovaný zápal pro přírodu byl nakažlivý, rozčilení z bezohledných návštěvníků lesů upřímné.
* Vážně nosíte výhradně zelenou?
Mám i jiné věci, třeba před pár lety jsem měla najednou zelené dost, tak jsem si koupila červené rifle. Lesnická uniforma je zelená, takže se tomu postupně přizpůsobíte a přijde vám to samozřejmé. Mám spoustu kamarádů, které jsem v jiném oblečení než lesnickém fakt nikdy neviděla, a vůbec mi to nepřipadá zvláštní. Když jsme v partě lesáků, třeba spolužáků z univerzity, tak strojíme do zelené i děti, i jejich partnerky nosí zelenou, takže když někam vyrazíme, jsme obrovská zelená grupa.
* A děti se nebrání?
Nebrání, ba naopak. Kamarádky dcera si Ježíškovi napsala o lesnický kabát na zimu, huberťák, já svojí šestileté dceři zrovna včera koupila v sekáči krásně lesnicky zelené letní šaty a byla nadšená, že bude jako maminka.
* Lesnictví je spíš mužská záležitost, jak vás chlapi berou?
Už je to v pohodě, v začátcích to bylo trošku horší, když jsem začínala, žen v oboru bylo málo. Ale nemyslím si, že kdybych nastoupila jako mladej hloupej kluk, protože rovnou ze školy je každej ještě hloupej, bylo by to o moc jiné, možná jsem o trochu víc musela dokazovat, že něco umím, ale přehnané to nebylo.
* Jste z lesnické rodiny?
Nejsem, ale děda byl myslivec a žili jsme na vesnici, a tak jsem byla v lese pořád. Upřímně řečeno, já strašně nerada s mámou a babičkou trávila čas v kuchyni: „míchej to tou vařečkou zleva doprava, a ne zprava doleva", to jsem šla radši s dědou do lesa, ale tenkrát ještě holky nemohly studovat na středních lesnických školách.
* Proč?
Protože se převážně učí praktická lesařina včetně práce s motorovou pilou, a to v té době ženy podle našich norem dělat neměly. Dnes už to možné je, ale tenkrát ta škola byla pro děvčata tabu, tak jsem šla přes gymnázium na lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské. Děvčat nás tam bylo do deseti procent.
* To muselo být super.
Bylo to fajn, na plesech a tancovačkách jsem si nesedla, pořád v kole, navíc chlapi v uniformách vypadají úžasně, nebylo nač si stěžovat.
* Ale teď si stěžujete na to, že lidé nemají lesníky rádi.
Kdykoli otevřu noviny a píše se o lesnictví, tak zásadně špatně – lesník je darebák. Popisy v médiích jsou hodně zkreslené nebo zjednodušené a vzniká tak úplně zbytečné pnutí mezi veřejností, vlastníky lesů a lesními hospodáři.
* Proč to tak je?
Především nikdo nechápe, že les roste opravdu dlouho. Změny nelze dělat z roku na rok a projeví se s odstupem mnoha desetiletí. Těžba stromů je vnímána velmi negativně a citlivě. Chápu vztah lidí k „jejich" lesu, kam je maminka vozila v kočárku a pak tam chodili randit. Když v tom jejich lese kácíme, bolí to. Ale už v tu chvíli většinou roste další generace stromů pod těženým porostem nebo jsou pro to vytvořeny podmínky. Podle lesního zákona musí být každá holá plocha po těžbě do dvou let zalesněna. Lesů rozhodně neubývá, výměra stále roste, dnes představuje třicet čtyři procent plochy ČR.
* Tak to asi lidé nevědí, vidí jen to kácení.
Les je u nás zcela zdarma a lidé si myslí, že je jejich svaté právo do lesa chodit a úměrně tomu se k lesu neuctivě chovají a dělají velké problémy a nepořádek. Vlastník lesa musí vše bez náhrady strpět, škody, ale i třeba požáry, které lidé z neopatrnosti založí. Finanční efekt přináší vlastníkovi jen to dřevo, za jehož těžbu je ovšem kritizován. Vyčítají zemědělci, že sklidil na podzim kukuřici?
* Tak ať si les oplotí.
To je u nás zakázáno zákonem! Vlastníci nesmějí oplocovat svůj les.
* Ale já viděla kusy lesa oplocené.
Ano, jsou oplocené kusy lesa, ale tam je buď obora, takže je to kvůli chovu zvěře, anebo když tam probíhá obnova, tedy když chráníte nové stromky před zvěří. Pro zabránění vstupu lidí se ploty stavět nesmějí.
* A jak je to v zahraničí?
Jak kde. Trošku provokuji svými názory, aby se návštěvnost lesů v některých lokalitách regulovala. Někde je za hranicí únosnosti. Ale jestli tam tohle napíšete, zboří vám lidé redakci. Třeba když byly loni začátkem května svátky, Adršpach byl v obležení českých a polských turistů, protože ti také měli státní svátek. Nebylo kde zaparkovat, nebylo kam si odskočit, bylo to tam jak v přeplněné tramvaji. Mám blízko Jizerky a ráda v zimě běžkuju, ale do lokality Bedřichov, Nová louka, Hřebínek byste mě o víkendu nedostala. Chápu, že se jim tam líbí, ale na druhou stranu je to v určitých oblastech už neúnosné i pro místní obyvatele.
* Proč by nám lidé zbořili redakci?
Kdyby se nějak omezil nebo vymezil vstup do lesů, veřejnost by se zaručeně bouřila, protože co posledního máme zadarmo než jít do lesa nasbírat si houby? Ve spoustě států kolem nás není samozřejmé sbírat houby nebo borůvky, omezení je buď v množství, nebo lze sbírat jen v určité dny, případně s povolenkou vlastníka. A lidé si této možnosti vlastně neváží a poškozují les. Byla jsem si před pár dny zaběhat v lese a objevila ze dne na den vyvezenou hromadu odpadků včetně pračky, přitom o čtyři kilometry dál je sběrný dvůr. Ale až ten stejný člověk půjde na houby, bude chtít jít do čistého lesa a na nepořádek si bude stěžovat. Nedovedete si představit, kolik stojí každoroční odklízení odpadků. A kdo ho platí? Vlastník lesa.
* To se nedivím, že je naštvaný...
Hajní nám kolikrát říkají, že třeba zastaví autem v lese, kde potřebují pracovat, a cyklista, který projíždí okolo, mu mlátí do kapoty: „Co tady děláš s tím autem, když je tady cyklostezka?" Přitom lesní cesty, až na řídké výjimky, byly vybudované jako účelové komunikace, které primárně slouží vlastníkovi k obhospodařování lesa. S arogancí a přístupem „les je jenom náš" se potýkají lesníci všude, bez ohledu na to, jestli jsou ve službách státu, nebo jde o soukromý subjekt.
* Proč to tak je?
Lidé berou tato místa za svoje se všemi nároky, které jim nepříslušejí.
* Máte pocit, že nepomáhá ani ekologická osvěta?
Byli jsme pozváni do Polska na seminář o využívání horských lesů. Promítali video z polské strany Krkonoš, kde snímali tetřívčí tok. A najednou v šest ráno tam vběhl nějaký runner, i když byly všude cedule, musel to vzít přes tokaniště. Pro tetřívčí slepičky je to velmi stresový faktor, protože pak nezahnízdí a tetřívek je dnes kriticky ohrožený.
* To byl nějakej...
Ale takových lidí se najde spousta, dřív do osmi ráno nebyl v lese na cestě mimo lesníka nikdo, dnes lidi běhají a jezdí na kole už brzy ráno, v noci s čelovkami, vůbec není klid. Ve svém volném čase taky chodím do lesa, i na borůvky a houby, jezdím na kole a chodím běhat. Ale třeba po 15. květnu, když začíná lovecká sezona na srnčí, neběhám v podvečer po loukách u lesa s posedy, kde se dá čekat myslivec. Když přijde větrná kalamita a les je plný zavěšených, polovyvrácených stromů a vstup je na nezbytně nutnou dobu zakázán, byla bych šílená, kdybych ohrožovala svoji bezpečnost tím, že se tam budu pohybovat. Chce to vzájemný respekt.
VIZITKA
Jana Čacká * Vystudovala vysokou školu lesnického zaměření a legislativu ve veřejné zprávě. * Je ředitelkou pobočky Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Jablonci nad Nisou. * Je místopředsedkyní republikového výboru České lesnické společnosti. * Má dvě děti.