Bursaphelenchusxybphilus neboli háďátko borovicové (dále jen háďátko) řadíme do kmenu hlísnic (Nemaloda) a je jedním z nejsledovanějších regulovaných (karanténních) škodlivých organismů v rámci Evropské unie. Napadá i naprosto zdravé stromy, u kterých způsobuje chřadnutí způsobené změnou transpirační schopnosti pletiv, což se navenek projevuje usycháním jehlic a celkovým vadnutím stromu, vedoucím k jeho rychlému odumření (v řádech několika měsíců).
Tento jev je obecně označován termínem Pine Wilt Disease (PWD), neboli chřadnutí borovic.
Chřadnutí borovic
Kromě borovic (rod Pinus), které jsou nejnáchylnější k napadení, patří mezi spektrum jeho hostitelských rostlin jehličnany rodů Abies, Cedrus, Larix, Picea, Pinus, Pseudotsuga a Tšuga. Rostliny těchto druhů jsou však napadány jen zřídka.
Životní cyklus háďátka
Háďátko borovicové má dva různé typy životního cyklu - mykofágní a fytofágní - a v obou případech je úzce spjat sjeho přenašeči (vektory) - kozlíčky rodu Monochamus. V mykofágním cyklu jsou hádátka přenášena ve formě speciálního klidového larválního stadia, tzv. dauer larvy -larva 4. vývojového stadia, na nedávno odumřelou nebo odumírající dřevní hmotu pomocí samic kozlíčků, které si skrz kůru vykusují otvory pro kladení vajíček. Během tohoto stadia hádátka opouštějí přenašeče a dostávají se do dřevní hmoty, kde se živí dřevem nebo hyfami přítomných hub, které často způsobují modráni dřeva (např. houby rodu Ceratocystic). Po svlékání se larvy mění v dospělce a po spáření samice v poměrně krátké době kladou vajíčka. Postupně dochází k rychlému množení, při kterém vzniká směs všech vývojových stadií. V tuto chvíli hádátka zaplňují veškerý životní prostor, které jim dřevní hmota poskytuje. Po vylíhnutí brouků háďátka přechází do stadia dauer larvy, shromaždují se v kukelní komůrce brouka v těsném sousedství kukly na vrcholcích plodnic požívaných hub, o něž se dospělec brouka při svém líhnutí a pohybu v komůrkách otírá, a tím se na jeho těle zachytávají jak plodnice hub, tak larvy háďátek. Ty se následně usazují ve vzdušnicích brouka, ale i pod krovkami a v okolí kladélka samic, ve kterých spolu s ním opouštějí již poškozenou dřevní hmotu a následuje druhý životní vývojový cyklus háďátka - fytofágní/ /parazitický. V tomto cyklu jsou háďátka přenášena mladými, vylíhlými brouky, kteří se chystají na úživný žír mladých výhonů. Při úživném žíru brouků se přenášená háďátka aktivují a dostávají se poškozenými pletivy do rostliny, kde se množí, parazitují na výstelkové tkáni lemující pryskyřičné kanálky, snižují transpirační schopnost rostliny, zastavují tvorbu pryskyřice a způsobují přerušení vodního sloupce v pletivech (tvorba bublin, které rostlina nedokáže odstranit - vznik embolie). Ta postupně chřadne, odumírá a stává se atraktivní pro další dospělé brouky, kteří aktivně vyhledávají poškozené dřevo pro kladení vajíček. Následuje mykofágní cyklus a vše se opakuje, jak bylo výše popsáno.
Nebezpečné šíření
Z uvedeného je zřejmé, že bionomie a způsob šíření háďátka jsou velmi nebezpečné. V závislosti na počasí (teplotě) jeho vývoj trvá při 15 °C dvanáct dnů, při 20 °C šest dnů a při 30 °C pouhé tři dny (spodní teplotní hranice pro vývoj je 9,5 °Q. Také systém přenosu nebezpečného fytoparazita dokonalým vektorem, který je schopný jej přenést na velké vzdálenosti a připravit mu optimální podmínky k navázání kompatibilního vztahu, je více než alarmující.
Za původní domovinu háďátka se považuje Severní Amerika, kde je nejvíce rozšířeno v Kanadě a USA. Na počátku 20. století bylo zavlečeno do Japonska na ostrov Kjúšú, odkud se rychle rozšířilo do dalších asijských zemí - do Číny, Korejské republiky a na Tchaj-wan. Nutno podotknout, že se v této době popisovalo pouze odumírání borovic v souvislosti s nebývalé silným výskytem kozlíčka Monochamus altematus. Poznání, zeje hlavním původcem tohoto odumírání háďátko, se připisuje až k roku 1971. Z těchto zemí se následně dovezlo do Evropy, konkrétně do Portugalska, kde byl první výskyt potvrzen v roce 1999 na poloostrově Setúbal. I přes značnou snahu o jeho eradikaci se postupně rozšířilo na celé území státu a ostrov Madeira. Od roku 2008 je jeho výskyt opakovaně zaznamenáván i na území Španělska, v jeho příhraničních oblastech s Portugalskem.
V České republice nebyl doposud výskyt hádátka zjištěn. Na našem území se však vyskytuje 4-5 druhů kozlíčků rodu Monochamus, kteří riziko zavlečení zvyšují. Především se jedná o kozlíčka sosnového (Monochamusgalbpiwincialis ssp. pistoř), dále pak o druhy: kozlíček smrkový (M. sutor), kozlíček hvozdník (M. sartor sartor), kozlíček M. saltuarius a příležitostně zaznamenaný kozlíček M. sartor rosenmuelleri.
Fytosanitární kontroly
Velké nebezpečí zavlečení háďátka do dosud nezamořených území představuje jak aktivní přenos pomocí kozlíčků, tak dovoz a přesun neošetřeného dřeva jehličnanů, dřevěných obalů, ale i nábytku a dalších výrobků z tohoto dřeva vyrobených ze zemí s. výskytem hádátka (zejména z Číny a USA). Proto ryto komodity podléhají přísným fytosanitárním kontrolám. Kontrole je také podrobováno pěstování a přesun náchylných druhů rostlin, kůra a dřevní odpad z jehličnanů.
Z výše uvedených důvodů jsou rostlinolékařskými inspektory z ÚKZÚZ pravidelně prováděny detekční průzkumy v porostech hostitelských rostlin háďátka, stejně tak jako prohlídky rizikových míst s následným odběrem vzorků dřevní hmoty. V lesních porostech a v okolí rizikových míst výskytu jsou vyvěšovány nárazové feromonové lapače k odchytu přenašečů hádátka, ze kterých je následně laboratorně zjišťována jeho přítomnost. V případě potvrzení výskytu by následovala řada eradikačních a následně ochranných opatření směřujících kjeho likvidaci. K tomuto jsou veškeré členské státy EU, Českou republiku nevyjímaje, povinni mít připravený pohotovostní plán pro případ potvrzení jeho výskytu.
V případě zavlečení a rozšíření háďátka borovicového v České republice hrozí velké škody v lesním hospodářství i životním prostředí.
O autorovi: Ing. Kateřina Štafková, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský