Základem ekologické stability krajiny na souši byl kromě vodních toků, vodních ploch a mokřadů odjakživa les. Problém je, že člověk ho intenzivně kácel s cílem získat zemědělskou půdu i dřevo pro otop, nábytek, obydlí, lodě atd. S ústupem lesů se zhoršovalo klima, někdy drasticky, někdy jen mírně. Zpětná rekonstrukce říká, že asi polovina největší pouště světa Sahary vznikla v důsledku prudké změny klimatu před několika tisíci lety, druhá polovina v důsledku neodpovědné lidské činnosti – nadměrného kácení lesů, nadměrného orání půdy, nadměrné pastvy dobytka. Se zánikem lesů zanikají i jejich užitečné mimoprodukční funkce a klima se dále vážně zhoršuje. Také ekologická stabilita našeho území se citelně zhoršila, když naši předkové snižovali lesnatost země z původních asi 90% na asi 25% za Marie Terezie v polovině 18. století, byť dopady nebyly zdaleka tak drastické, jako na Sahaře.
Celý článek najdete zde.