Pořad: Nedej se
redaktor /Kůrovec, 1951, režie Miro Bernat/
--------------------
Většinu našich lesů tvořily kdysi smíšené porosty jedle, smrku a buku prosvětlené i jinými listnáči. Ale průmysl s nastupujícím kapitalistickým hospodářstvím požadoval stále větší množství jehličnatého dřeva. Přirozený les mizel a místo něho se začalo s pěstováním rychle rostoucích jehličnatých dřevin v celých stejnorodých a stejnověkých plantážích. Zmizely keře, odešli ptáci i užitečný hmyz, přirození nepřátelé škůdců. Nadějné monokultury, které slibovaly zisky v blízké budoucnosti, se stávaly zdrojem i obětí přírodních katastrof. Desetitisíce hektarů zničeného lesa v minulosti, to jsou miliony znehodnocených krychlových metrů cenné suroviny, miliony krychlových metrů dřeva, které potřebuje naše hospodářství.
Jaromír KUNÁŠEK, dřevař
--------------------
Prr. Pomaličku, pomalu. Prr. Ten kůrovec to načne a sežere vlákninu pod kůrou, tím pádem ten strom uschne, ale tady z tohohle dřeva už je ten kůrovec pryč. V čerstvém dřevě, které stojí kolem. Je to navrtané. Ještě, když ten strom stojí, tak se objeví pilinky, začne se sypat jehličí ze stromu dolů, prostě ten strom usychá. Prr. Můj názor je asi takový, že se prostě vytěžilo už vyloženě suché dřevo, které už bylo tím kůrovcem sežrané a další napadené stromy, které byly kolem, nechali stát, tím pádem ten kůrovec měl možnost se rozmnožovat. Teď už je to opravdu kalamitní stav, že ty lesy opravdu končí a můj názor je, že prostě to toho kůrovce nezastaví.
Ondřej BAČÍK, Společnost přátel Jeseníku
--------------------
Tady se měla ta situace řešit už před 15, 20, 30 lety. Už tehdy bylo známo, že dochází ke klimatickým změnám a že se mění teplota a vlastně všechno bude fungovat nějak jinak, takže o tom jsme věděli mnohem dřív, ale vlastně to lesnictví na to nereagovalo a dneska tady vidíme tu situaci, kdy máme v Jeseníkách ekologickou katastrofu. Tvrdí, že se primární příčinou té ekologické katastrofy je klimatická změna. Tady je potřeba říct, že tou skutečnou hlavní příčinou je dlouhodobá výsadba smrků do lesů, vlastně do míst, kde smrk nemá co dělat.
Jan PIŇOS, Hnutí Duha
--------------------
Za kůrovcovou kalamitu v našich lesích, která se rozmáhá jako lavina, rozhodně nemůže kůrovec a ani za ni nemůže změna klimatu tak moc, jak to lesníci tvrdí a jak to na změnu klimatu sucho a teplo rádi svádějí. Může za ni především špatné hospodaření v našich lesích. 200 let historie sázení smrků od Marie Terezie, to, že se české lesy staly z poloviny smrkovými monokulturami a v takových monokulturách potom má kůrovec žně, protože naše lesy jsou vlastně plantážemi produkčního dřeva z velké části.
Miroslav KUTAL, Hnutí Duha
--------------------
Tady ta kalamita vznikla v čistě hospodářských lesích, tam, kde měli lesníci plnou moc uplatňovat všechny tradiční principy ochrany lesa, aby se kůrovec dál nešířil. A Lesy České republiky jako majoritní vlastník v tomhle naprosto zklamal. Špatné je i to, že nepřesunul kapacity, které měl třeba na jiných polesích, k tomu, aby se intenzivně věnovali likvidaci nějakých třeba ohnisek do té míry, kdy tomu ještě bylo možné zabránit. Teďka už tomu možné zabránit není.
redaktor /Kůrovec, 1951, režie Miro Bernat/
--------------------
Stráně vystavené slunci byly napadeny nejdřív. Nálet kůrovců počíná v korunách a šíří se zvolna dolů. Jehličí hnědne a opadává. Každý den prodlení znamená zvýšené nebezpečí. Napadené stromy musí být poraženy dřív, než se kůrovec vyrojí. Jedna práce následuje rychle za druhou. Větve se spalují na ohni, aby se zničily menší druhy kůrovce. Jak rez se šíří chodbičky larev. Dva až třikrát do roka se líhne nové potomstvo, osmkrát se zvětší v prvním pokolení, v druhém už počet naroste stodvacetkrát, to jsou tisíce hlodajících larviček z jedné rodiny. Tady je zapotřebí každé ruky. Všechny napadené stromy musí být odkorněny ještě v období larev a kukly, aby byla odstraněna nebezpečná líheň. Slunce a déšť zničí zárodky zvyklé na věčnou tmu chodbiček.
Jiří GRODA, Lesy České republiky, s.p.
--------------------
Já myslím, že lesník s tím nic nenadělá a jak je vidět, nenadělají s tím ani ostatní lesníci, protože pořád zase jsou Lesy České republiky, ale problém mají města, obce, vojenské újezdy, všichni vlastníci, kteří spadli do oblasti se sníženou distribucí srážek, se dopracovali ke stejným problémům a ke stejnému výsledku, musí řešit obnovu, musí řešit změnu druhové skladby. Lesy České republiky přece nemůžou za změnu klimatu. Když si představíme, že tady v oblasti padá polovina srážek a jak jsem řekl, i jiní vlastníci trpí úplně stejně, mají stejné problémy, hynou jim porosty, rozpadají se a můžeme za to jenom Lesy České republiky, to je přesně nesmysl. My neumíme ovlivnit, kolik těch srážek bude padat.
Jaroslav HERMAN, lesní správce Města Albrechtice
--------------------
Tak to je v Albrechticích lesích největší holina, která vznikla. Dohromady má kolem 35 hektarů. My už tam máme hotový dvě oplocenky, který, jedna je už celá zalesněná, druhá je z větší části zalesněná a dneska budeme prostě tady po okolí shánět břízu, bude se set.
Žaneta GREGOROVÁ, dobrovolnice
--------------------
Praktická ukázka práce, je potřeba tu vrchní část půdy shrabat motykou, aby vlastně to, co je suché na té holině, aby se odekrylo a dostali jsme se k tomu vlhčímu a potom je potřeba předem nasbírané jehnědy břízy takhle rozprášit do toho místa. Tady těch ploch na té holině je vlastně několik set a vzniknou takové ostrůvky bříz, které potom pomůžou udělat zastínění pro další dřeviny, které sem buď naletí nebo sem budou vysazené.
Marcela POVOLNÁ, dobrovolnice
--------------------
Tak já tady teď řežu, rozřezávám břízu na menší větvičky, které potom budeme zapíchávat do připravených takových důlků a ty jehnědy, co už tady jsou, se tam vysemení. Až ty břízy vyrostou, povyrostou trošku, tak tam poskytnou zástin dalším dřevinám, kterým to úporný vedro úplně nesvědčí.
Milan KOŠULIČ, lesník
--------------------
Tady to dosud běžné v republice nebylo, ani u nás to běžné nebylo, protože pořád v platné vyhlášce je bříza považovaná za dřevinu v podstatě nežádoucí, jejíž zastoupení v obnovovaných porostech může být přibližně do 20 % a ne více. Ten názor lesáků z dřívějších dob, kdy bříza byla považovaná za plevel, tak ten je stále podporovaný tou platnou vyhláškou, která břízu takovýmhle způsobem omezuje při obnově porostů.
Žaneta GREGOROVÁ, dobrovolnice
--------------------
Já si myslím, že každý, kdo má rád přírodu a cítí, že by se mělo něco prakticky udělat jako fakt rukama, tak tohle to je ten nejjednodušší způsob, přidat se ke skupině lidí, která dělá něco, celý týden, fyzicky dře a ještě ke všemu to má ten dobrý výsledek.
osoba
--------------------
To jsou výhledy, co?
Milan KOŠULIČ, lesník
--------------------
Schválně jdem po těch vrškách, to není nejpěknější cesta tady, protože se tady otvírají krásné vyhlídky do těch pasek, kde vidíme, jak to rychle postupuje. Když tady člověk byl před třemi lety, tak tady tohle to bylo ještě samý jehličí, teď je tam tráva. Kalamita je obrovskou šancí, řekl bych, že takovou tady lesníci neměli mnoho set let a nebýt toho, že se to stalo, tak by ani neměli v budoucích letech. Prostě tohle i lidi, kteří se brání jakýmkoliv změnám, tak donutí ty změny akceptovat, prostě ty změny přinese samotná příroda. Takže bychom ty holiny nakrásně podle zákona všechny zalesnili najednou do dvou let, tak prostě, tak je nedokážeme udržet do stavu, kdy odrostou působení buřeně, zvěře a tak, prostě nezvládnutelný je i ten rozsah té péče o kultury, prostě je nezvládnutelný, to už jsme si vyzkoušeli.
Milan POSPÍŠIL, lesní správce LČR, s. p.
--------------------
Toho dubu je tady poměrně velice, až jsem překvapen teda. Naším cílem je vytvořit nějaký nový porost, který bude v rámci současného klimatického stavu odolnější a budeme s ním moci pracovat i jaksi v řádu dalších let a desetiletí. Co je evidentní, jdeme do jiného druhového zastoupení. Zkrátka 70 % smrku se ukázalo v těchto nadmořských výškách, což je zhruba kolem 500, 400 až 500 metrů je bohužel mnoho. Ale, že bysme něco jakoby neudělali, co jsme udělat mohli, dneska samozřejmě jsme chytřejší, řadu věcí jsme okoukali od té přírody, ale skutečně ten lesní hospodář je pouze člověk a větru, dešti neporučíme zkrátka, když to řeknu takto. Tohle je to, co byste tady chtěli mít, bříza, modřín, javor vedle něj. No, a tady je možné ukázat ta výšková struktura toho porostu nebo těch porostů, kterej bysme chtěli dosáhnout, to znamená, tato první etáž, to znamená, tady ty metrové záležitosti, do metru, pak tady vidíte zpravidla z přirozené obnovy naletěl buk, bříza, javor, do je to do těch, dejme tomu 5 metrů a nad tím ta horní etáž těch semenných modřínů, borovic a v této výškové struktuře bysme to, pokud se nám to podaří samozřejmě, chtěli udržet co nejdéle.
Milan KOŠULIČ, lesník
--------------------
Všechny naše domácí dřeviny by měly růst tak, aby v tom porostu se vyskytovalo jednak víc druhů dřevin, ale jednak, aby byly rozvrstvené výškově, aby tam rostly malé stromky, střední stromky, velké stromky, aby to bylo co nejblíž vedle sebe, protože prostě takový les je obvykle stabilnější a zůstává tam zachována dostatečná produkce.
Aleš ERBER, lesnický specialista
--------------------
Každej lesní porost nebo každej strom potřebuje nějaký optimální podmínky jako ve společnosti, společnost sama o sobě musí mít taky dobrý podmínky k životu, aby byla určitým způsobem stabilní a odolná vůči jednotlivým vlivům, takže i ten les a jednotlivý stromy v něm potřebujou ty životní, optimální životní podmínky, aby dobře rostly, aby měli dostatek živin a ty optimální podmínky vytvářejí v různých stádií jiný dřevo.
Milan KOŠULIČ, lesník
--------------------
Zajímavá věc, tady je velmi dobrý příklad, řekl bych ukázkový příklad správného hospodaření s břízou nejen z toho hlediska, že tady vůbec zůstala, ale i z toho hlediska, jak ten revírník tady citlivě tu břízu vyřezával. On ji, on s ní pracoval jako s každou jinou hospodářskou dřevinou. Ty pařízky po břízkách, ty kmínky na zemi, to je výsledek úžasně citlivé práce s břízou, kdy ten revírník ji prořeďoval přiměřeně takovým způsobem, aby ta bříza sama následkem toho proředění, zesílila, udržela si o něco delší korunu, přitom, a by se do příští přezávky zase zapojila, a to, ta korunová vrstva opět přiměřeně přistínila všecko to, co roste pod ní. A když sem přijdete v letním parnu, tak tady jste v jiným světě. To prostě tady je porostní prostředí úplně úžasný. Celé generace lesní jsou vychovávány k pěstování smrku, respektive, jak to říkal jeden věhlasný kolega, jméno si bohužel nepamatuji, celý život po mě chtěli, abych zalesňoval bukem, ale abych dodával smrk, takže takhle byly vychovávány celé generace. Samozřejmě to vedlo k tomu, že se zalesňoval především smrk, nikoliv buk, že jo, a výsledek je tady to. Když se tady změnil režim, tak to potřebovalo nějakou revoluci. Nechci říct, že jsme disidenti, ale v podstatě těch lesníků, který takhle uvažovali od devadesátých let, tak ti byli, a dodneska tak trochu jsou v postavení disidentů, prostě je nás málo. Zvyk, zvyklosti, právní předpisy jsme nedokázali změnit, zvyklosti jsme masově nedokázali změnit, prostě je nás pořád málo. Já říkám, máme si uvědomit chyby, jaké jsme všichni udělali. Ne, hledat viníky, ty prostě ... To není jeden viník, ani deset viníků. Máme hledat, musíme si uvědomit, jaký jsme dělali chyby a musíme přestat ty chyby opakovat.
Jan PIŇOS, Hnutí Duha
--------------------
Politickou odpovědnost za tu situaci, za kalamitu vrcholnou nese ministerstvo zemědělství, které odmítalo 25 let změnit pravidla pro hospodaření v lesích a sekundárně potom nesou za to zodpovědnost státní lesy, vojenské lesy a všichni vlastníci až na výjimky, protože bych chtěl zdůraznit, že tu byli stateční lesníci, kteří navzdory systému špatnému hospodařili na svou vlastní pěst často i proti tomu systému, takže sázeli listnaté stromy, nedělali velké holoseče, nepoužívali tak těžkou techniku, která devastuje půdu a ty jejich lesy dneska žijí navzdory kalamitě, jsou odolné, zdravé, zatímco ty lesy pěstované podle dosavadních představ státu, skomírají.
Milan KOŠULIČ, lesník
--------------------
Jak chcete najít viníka za několik staletí, 200 nebo 300 let pěstování smrku v tak velkých plochách. To prostě nejde. Když řeknem, že viníkem je společnost, tak máme pravdu. Když řeknu, že viníkem jsou lesníci, tak máme taky pravdu. Když řeknu, že na vině je průmysl, který smrk vyžadoval, tak je taky pravda. Prostě hledání viníka v téhle situaci je z mýho hlediska až to poslední. My potřebujeme hledat cestu, jak by měly vypadat budoucí porosty, aby byly jiné.
Ondřej BAČÍK, Společnost přátel Jeseníků
--------------------
Na letošní holině vykáceného lesa vidíme znovu vysazené smrky, některé z nich už podlehli tomu období sucha a jsou mrtvé, jsou uschlé, některé z nich usychají, ztrácí jehličí a blednou. To, že se na místo vlastně toho vytěženého lesa vysadily v podstatě jenom smrky, co tady vidíme, je velký problém, protože se vlastně bude opakovat znovu problém, které vidíme a řešíme v dnešní době.
Michal SERVUS, CHKO Jeseníky
--------------------
Pokud k tomu někde dochází, tak je možný, že ten smrk tam je vysázen teď v téhle té doby jako dřevina jakási přípravná, že by mělo následovat dosadba dalších dřevin, to možné je. Ona dneska situace na trhu je taková, že pokud mají zájem tu holinu zalesnit co nejrychleji, tak je možné, že prostě nebyl dostupný jiný sadební materiál, jo.
Ondřej BAČÍK, Společnost přátel Jeseníků
--------------------
Je potřeba odlišit dvě situace, jedna věc jsou těžby, které probíhají mimo území CHKO Jeseníky, to je v této oblasti napravo a druhá věc jsou těžby, které probíhají uvnitř CHKO Jeseníky. Zatímco na pravé straně jsou, řekněme, obyčejné hospodářské lesy, kde činnost lesníků není nijak omezená, tam mohou v podstatě dělat cokoliv, tak nalevo je oblast CHKO Jeseníky, je to nejcennější oblast Jeseníků, takže ta příroda má tady velmi cennou hodnotu, zejména v oblasti, ve které se právě nacházíme, to je ten červený flek, který se jmenuje Rejvíz. Tak přesto, že jsme v nejpřísnější zóně ochrany, v první zóně a v národní přírodní rezervaci, tak přesto se tady provádí takováto intenzivní těžba, kácí se tu a na všechny ty stromy se používá dokonce chemie. Chemické látky, tedy jedovaté látky, které jsou pro organismy a vlastně i pro člověka toxické, jedovaté, jsou schopny poškozovat imunitní systém, nervový systém, tak to všechno se tady používá. Zákon to zakazuje, čili zákon o ochraně přírody to zakazuje, nicméně orgány ochrany přírody, tedy Správa CHKO Jeseníky místo toho, aby důsledně chránila přírodu, tak vydává jednu výjimku ze zákazu za druhou, čili to, co zákon zakazuje, se vlastně povoluje, a proto vidíme kolem sebe to, co vidíme. Správně by tady člověk neměl zasahovat vůbec.
Michal SERVUS, CHKO Jeseníky
--------------------
Já to řeknu asi takhle, my v případě těch rezervací tu chemii používáme velmi selektivně, jo, čili je tam vlastně několik přístupů, několik způsobů, jak toho kůrovce asanovat, když už tam ta asanace probíhá a ta chemie je pro nás, není to záležitost, kterou bysme preferovali, nicméně ve vybraných případech, to znamená, pokud se bavíme o stádiu, kdy už není možno toho kůrovce vlastně zlikvidovat tím, že ten kmen nějakým způsobem oloupete mechanicky ho zničíte, no, tak zbývá ta cesta té chemie.
Ondřej BAČÍK, Společnost přátel Jeseníků
--------------------
Takže i proto území NPR Rejvíc je vydána výjimka a správa CHKO se tak stává spíše úřadem pro vydávání výjimek a souhlasů, které pak vedou k poškozování přírody, té nejcennější přírody, kterou máme. My apelujeme na správu CHKO, na lesní správce, na lesníky, aby vlastně tady to neštěstí, které se odehrává, se maximálně využilo ve prospěch těch pozitivních věcí, těch dobrých věcí, to znamená, aby se ty lesy aktivně přebudovaly na lesy, které budou druhově odpovídající, budou tam buky, budou tam jedle, jeřáby, břízy, to je jediná šance, aby vlastně ty lesy přežily.
redaktorka
--------------------
Dvě, tři samičky vyhloubí každá pro sebe chodbičku a do důlků po stranách nakladou vajíčka. Průsvitná vajíčka dosahují sotva velikosti špendlíkové hlavičky. Bývá jich 20, 50, někdy až 100 v každém důlku po jednom. Z nich se vylíhnou asi po 10 dnech beznohé larvičky. Jejich činnost se projeví po třech nedělích zřetelným zápisem. Jakoby byly vydlabány ostrým nástrojem, šíří se chodbičky larev. Jsou kolmo zmatečních chodeb a přetínají tak jemné cévní pletivo lýka. Tím porušují přívod živných látek a proměňují den za dnem živou tkáň stromu v rezavou drť.