Výzkum zjišťoval reakci šumavské přírody na bezzásahová území.

Šumava – Jak šumavská příroda reaguje na velké plochy ponechané přírodním procesům a na vývoj klimatu, zjišťoval tříletý přeshraniční výzkum biologické rozmanitosti. Nyní zbývá zpracovat data sesbíraná z 260 hektarů výzkumných ploch. Už nyní je však podle Správy Národního parku Šumava (NPŠ) zřejmý poznatek, že ponechání dřeva po kůrovcové kalamitě mělo příznivý vliv na snížení kyselosti půdy a vody v šumavských jezerech.

Výzkum se uskutečnil na 147 plochách v Bavorském lese a na 120 plochách v Národním parku i Chráněné krajinné oblasti Šumava v letech 2015 až 2018. „Pro projekt jsme vybírali plochy tak, aby byly co nejpestřejší prostředím i nadmořskou výškou. Sběr dat se uskutečnil v lesních porostech, na loukách, v mokřadech, potocích i jezerech v nadmořských výškách od 300 metrů až po 1400 metrů," přiblížila projekt jeho odborná garantka Zdeňka Křenová.

Výzkumníci, kterých na české straně pracovalo více než čtyřicet, sledovali rostliny i živočichy. „Konkrétně semenné rostliny, kapradiny, mechy, lišejníky, houby, drobné obratlovce, ptáky, měkkýše, brouky, ploštice, pavouky, kobylky, motýly, zlatoočka, blanokřídlý hmyz – vosy," doplnila Křenová.
Součástí projektu bylo také monitorování obnovy vodního režimu v nejrůznějších vodních tocích a plochách. Z prvních dílčích výsledků sledování vodních bezobratlých mimo jiné vyplývá, že se úspěšně obnovují vodní toky v minulosti pozměněné například kvůli plavení dřeva.

DO PŮVODNÍCH KORYT

„Jednoduše lze říci, že tam, kde umožníme narovnaným a prohloubeným vodním tokům návrat do původních koryt, které přirozeně meandrují a jsou mělké, nastane rychlý návrat původních druhů živočichů a rostlin.
Navíc revitalizované toky znamenají návrat k přirozenému vodnímu režimu v krajině," uvedla hydrobioložka Správy NPŠ Eva Zelenková. Vědci zkoumali i dopady odumření stromového patra na kvalitu půd a vod v bezzásahových oblastech Šumavy.
„Například v povodí Plešného jezera mezi roky 2004 a 2008 odumřelo 90 procent dospělých smrků.

Díky bezzásahovému režimu zůstala veškerá mrtvá biomasa v povodí. Z ní uvolněné živiny rychle zvýšily nasycenost vyčerpaných půd zásaditými ionty a po krátkodobém zhoršení kvality vody v jezeře nastartovaly i jeho nečekaně rychlé zotavování. Voda ztratila svou extrémní kyselost, v jezeře se obnovil uhličitanový systém regulace kyselosti a klesly koncentrace toxických forem hliníku. To přináší lepší podmínky nejen pro rozvoj do té doby ohrožené šídlatky, ale otevírají se dveře i pro návrat vymizelých druhů," shrnul Jiří Kopáček z biologického centra akademie věd.