Kácení v Bělověži skončí, když ho podpořil Zeman
Prezidentovi vychází méně sázek, než by si přál. Nevyšla ta na čínského investora CEFC a teď ani sázka na podporu polské vlády při kácení v Národním parku Bělověž. V sobotu Miloš Zeman Bělověžský prales navštívil. Za symbolického protivníka si vybral datlíka tříprstého, tam žijícího ptáka. A polskému prezidentu Dudovi řekl, že každá země má právo rozhodovat o svých vnitřních věcech. Ale již v úterý večer polská vláda – ministr životního prostředí Henryk Kowalczyk – nařídila kácení v Bělověži zastavit.
To není výkon, jímž by se chlubil prognostik. Lze jen spekulovat, proč Varšava své rozhodnutí sdělila až teď. Reaguje jím na dubnový verdikt Soudního dvora EU. Tudíž konec kácení mohla oznámit už dříve, ale neoznámila. Chtěla Miloši Zemanovi při jeho návštěvě dopřát pocit, že jeho podpora není marná? Že datlík tříprstý nemusí zvítězit nad člověkem?
Faktem je spíše to, že Zemana už nezajímají prognózy a jejich relevance. Víc ho zajímá ideologie, ač je obtížně zařaditelná na tradiční pravolevé škále – ostatně jako sám Zeman či Donald Trump. „Ochrana přírody se vedle tetřeva hlušce a datlíka tříprstého musí zaměřit i na dalšího živočicha a tím je člověk," řekl Zeman už dříve. „Každá země má mít právo nakládat se svými surovinovými zdroji," řekl v sobotu v Bělověži. Vytrženo z kontextu to platí. Ale ne v kontextu národního parku a jím je Bělověžský prales od roku 1932 (česká Šumava od roku 1991). Národní parky, jejich bezzásahové zóny zabírají plochy o rozloze v řádu promile území států. V tomto promile není prioritou člověk, ale uchování přírody. Pokud lidé jako Zeman říkají, že ne a řadí unikátní pralesy mezi „surovinové zdroje", bylo by férovější přímo říci, ať se národní parky zruší. Nicméně v tomto kole ještě vyhrál datlík.
Zbyněk Petráček