Senátor Jirsa kritizoval v Právu 14. 2. situaci, kdy, podle jeho tvrzení, Šumava vysychá a může za to management lesů Správy NP. Pan senátor bohužel opakuje mnohokrát vyvrácená klišé o tom, jak zde ubývá voda, protože Správa NP nechala lesy sežrat kůrovcem a nesází nové stromy. Rád bych proto uvedl fakta.
Správa NP Šumava vysadila v roce 2017 přes půl miliónu sazenic listnatých dřevin a jedle. Z minulých let jsou tyto výsadby tak velké, že jen starost o ně Správu NP značně finančně a personálně vyčerpává.
Na místech, kde v minulých 25 letech existence NP Šumava došlo k odumření dospělého patra gradací kůrovce, je dnes v průměru skoro 4000 mladých stromů na hektar. Naprostá většina z přirozené obnovy a menší část (ca 10–20 %) z výsadeb.
V místech dnešních bezzásahovek (které jsou kritizovány nejvíce) roste lesní ekosystém zvaný horská smrčina.
V té v posledních 10 tisících letech vždy naprosto převažoval smrk (více než 90 %) nad ostatními druhy a sázet zde listnáče (kromě jeřábu) je nesmysl, ekologicky to pro ně není vhodné prostředí.
Množství vody v povrchových tocích Šumavy se za posledních skoro 70 let nezměnilo. Data Českého hydrometeorologického ústavu jasně ukazují, že suchých let s nízkými průtoky bylo dokonce více v 60. letech 20. století, než jich je dnes. To, že stav lesa v povodí ovlivňuje odtokové poměry velmi málo, či dokonce vůbec, lesníci a hydrologové vědí již mnoho desetiletí.
Ukazují to experimenty prováděné v Beskydech od 50. let minulého století, stejně jako opravdová katastrofa severočeských lesů zničených kyselým deštěm a posléze vykácených v 70. a 80. letech minulého století. Ani sucho, ani povodně se však po tomto dramatu nedostavily.
JAKUB HRUŠKA, předseda platformy Vědci pro Šumavu