Lesy jsou naším přirozeným prostředím. Jak pole, tak města přišla později. Jakákoli „znásilněná" krajina je člověku jako živočišnému druhu svým způsobem cizí. Proto se do lesů vracíme, proto je milujeme. Nacházíme v nich život, sebe sama. Nabíráme dech, revitalizujeme tělo a duši. Les je naše ARO, posilovna, prameniště živé vody.
VODA
Pro vodní bilanci ČR jako suchozemského státu je schopnost lesů zadržet vodu rozhodujícím faktorem. Fakticky je to tak, že téměř všechna voda na naše území spadá ve formě srážek a 76 % zásob vody v Česku představuje půdní voda, kterou dominantní měrou zadržují právě lesní lokality. Lesy umějí vodu nasát, akumulovat na horší časy, a dokonce ji i vytvářet. Ani kapka v nich nepřijde nazmar.
Vodní rezervoáry
Lesní půdy nemají na rozdíl od zemědělských narušenou vrstvu nadložního humusu. Jak listí, jehličí a větvoví padá, tak zůstává a vrství se. Ve hvozdech nikdo neorá ani nevláčí. Lesní humus si díky tomu zachovává vysokou absorpční schopnost. Dešťová voda neodtéká, natož aby s sebou brala zeminu. Vsákne se.
Přestože jsou hydroakumulační kapacity lesů obrovské (40-60 mm srážek na m2), nejsou nekonečné. Lesy si však umějí poradit. Část vlhkosti propustí do spodních vod, z nichž jsou napájeny podzemní řeky, potažmo prameniště. Část odtéká po povrchu, avšak pomaleji a s perspektivou, že ještě objeví v porostu "volná místa" ke vsaku. Oproti nezalesněným plochám je povodňový odtok rámcově asi poloviční.
Zvlhčovače ovzduší
Zásoby vody by byly k ničemu, kdyby z nich lesy neuměly v době dešťové nouze také čerpat. Začnou vodu vypařovat. Hektar lesa odčerpá při malé oblačnosti a mírném větru za 24 hodin do ovzduší až 50 000 litrů vody za hodinu, za týden je to bezmála půl milionu litrů vody.
POČASÍ - OVLIVŇOVÁNÍ KLIMATU
Lesy jsou nejúčinnějšími ventilačními jednotkami. Jediný osamocený strom chladí okolí intenzitou až několika desítek kilowatthodin, 100 hektarů lesa až několika stovkami megawatthodin.
Vypařování ochlazuje ovzduší, vrací mu vlhkost. Při dopadu slunečního záření na odvodněné, tedy asfaltové, betonové, písčité, skalnaté a jiné podobné plochy se až 70 % jeho energie promění v teplo, které vesměs jen bez užitku sálá a přehřívá vzduch. Kde je minimum vlhkosti, stačí minimum energie na její odpaření. Slunce jí tak k tomuto účelu při ozařování sušších území spotřebuje maximálně 20 %. I to málo bělavých par, které se mu podaří ze suchopárů vytáhnout, odplyne jinam. Není jich dost, aby zkondenzovaly. Na oblast nespadne ani kapička. A když to trvá dlouho...
Pokud však paprsky dopadnou na krajinu zelenou, zalesněnou, bažin a mokřadů plnou, potůčky protkanou, rybníky a jinými vodními plochami ozdobenou, situace se obrací. V teplo se promění 5 až 10 % solární energie, ve vodní páry 70 až 80 %. Zkondenzují, zaprší a voda se do krajiny vrátí. Zavlaží pole, zahrady, sady. Dají vyrůst plodinám, které nás živí.
ZDROJ ŽIVOTA A REGENERACE SIL
Klimatické a vodní hospodaření lesů chrání naše životy, hmotné statky i výsledky našich snažení. Lesy však slouží také jako ochranka fyzického a duševního zdraví jednotlivců, specializovaná na kvalitu a revitalizaci soukromého a profesního života. Je známo, že zeleň uklidňuje a procházku či sportování v lese lze označit za kyslíkovou terapii. I jen pozorování koloběhu života v zelených rájích je školou lesní moudrosti. Pomáhá nám najít se a pochopit ČLOVĚKA. A především fakt, že bez symbiózy s lesy jsme jako Homo sapiens odsouzeni žít v betonové džungli.
Za to, že nám lesy umožňují žít a poskytují nám prostor k relaxaci, vděčíme mimo jiné
Lesnicko-dřevařské komoře, Lesům ČR, Vojenským lesům a statkům a Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů (SVOL).
Tento článek je součástí projektu DOBA DŘEVĚNÁ, který má za cíl zlepšení povědomí široké veřejnosti o pozitivech a přidané hodnotě našich lesů a má ukázat, jak se o něj naši lesníci - a nejen oni - starají. Kampaň byla zahájena v listopadu 2017 a poběží do ledna 2018.