Autor: Vladimír Vácha
Rubrika: Jižní Čechy

Připustil to premiér Topolánek při úterní návštěvě západních Čech
Premiér Mirek Topolánek (ODS) potěšil při úterní návštěvě západních Čech starosty šumavských obcí i hejtmany Plzeňského a Jihočeského kraje Petra Zimmermanna (ODS) a Jana Zahradníka (ODS). Připustil, že budoucnost Šumavy a národního parku by neměla být tématem jen jednoho ministerstva, ale více resortů.

"Jsem rád, že pan premiér zvažuje, aby diskuse o budoucnosti Šumavy byla tématem celé vlády, a nikoliv pouze ministerstva životního prostředí, ale i dalších resortů, například zemědělství, vnitra či pro místní rozvoj," řekl Právu po jednání s premiérem jihočeský hejtman.Šumava má podle něj mimo jiné významný dopad na celou hydrologickou situaci ČR, klíčovým rozvojem ekonomiky je pro ni turistika. "Je proto nutné zde řešit situaci v zaměstnanosti, ale i v otázkách prostupnosti jednotlivých šumavských míst po začlenění ČR do schengenského prostoru. Je třeba si uvědomit, že na české straně je významná část první zóny Národního parku Šumava, do níž je nemožný vstup z bavorské strany," zdůraznil Zahradník. Připomněl, že krajští zastupitelé na posledním jednání pověřili vedení kraje, aby se obrátilo na vládu se žádostí o určení veřejného zájmu ochrany přírody v Národním parku Šumava.

"Pokud necháme část Šumavy vlastnímu osudu, půjde o obrovský zásah do její části, která byla po staletí kulturní krajinou obývanou lidmi a kde žilo pětadvacetkrát více obyvatel než dnes. Teprve událostmi v druhé polovině dvacátého století, vznikem železné opony, se z její části stalo území, které nebylo obývané, a najednou by mělo být vnímámo jako divočina, která by navazovala na nějaký přirozený vývoj. Tak tomu ale historicky není," konstatoval již několikrát v minulosti Zahradník.
Zdůraznil, že pokud se chce takový krok učinit, musí tomu předcházet veřejné projednání, jako u každé územní změny. Hejtman i většina starostů šumavských obcí si myslí, že takový postup neproběhl a určení veřejného zájmu učiněno nebylo a to bylo záležitostí vlády, která národnímu parku dala do vínku určitá pravidla.
Uvítal proto premiérovu myšlenku, že pro otázky Šumavy by mohl fungovat vládní komunikátor, který by její problematiku sledoval z hledisek více resortů. Muselo by však jít o osobnost, která by měla vážnost u vedení všech ministerstev, obou krajů a samozřejmě i u starostů šumavských obcí.