David Koubek
Ekologickým zemědělcem se člověk stane buď z přesvědčení, nebo proto, že mu bioprodukty přinesou větší příjem. Bez lidí, kteří chtějí dražší biopotraviny kupovat, je ale zbytečné takové náročnější zemědělství provozovat. V Peru je trh s biopotravinami teprve v plenkách. Přesto tam najdete farmáře, kteří se tvrdošíjně do ekologického hospodaření pouští. Vydejme se za jedním takovým bioprůkopníkem do peruánské části Amazonie.
Drobný pětapadesátiletý muž hrdě představuje svoje hospodářství. Uprostřed zeleně má jeho rodina malý dřevěný domek. "Jsme tu už deset let. Začali jsme s maniokem, pak přišly na řadu citrusy. Teď jsme koupili dalších pět hektarů tamhle přes cestu. Nejdřív to byla pastvina, úplně nejdřív prales," uvedl Esaul Idalgo, jehož pozemek působí téměř jako rajská zahrada. Okolo jsou totiž jen plochá vypálená pole. Tak se tu většinou hospodaří. Jedno z nich poblíž skoro ještě doutná. Esaul tu má ale stromy. Pod nimi maniok, ananasy, kousek dál se zase popínají pepřovníky. Ne po kůlech, ale po kmenech stromů."Je tu listí jak v lese. Stromy zlepšují půdu, dávají oporu pepřovníkům, dávají stín. Potlačují tak plevely a také poskytují dřevo," uvedl hospodář. Zdejším zemědělcům pomáhá i Česká zemědělská univerzita v Praze, která tady spustila projekt udržitelného zemědělství. Tím, že tu dokáží vypěstovat plodiny souladu s ekologickými principy, to ale nekončí. A tak čeští experti pomáhají i dál. Například najít odpovídající odbytiště.Podle Franka Schreibera z peruánského ministerstva zemědělství se ovšem biozemědělcům daří prodat na domácím trhu jen desetinu celé ekologické produkce.
"Více než polovina putuje do Evropské unie, na druhém místě jsou Spojené státy, pak Japonsko a pak řada další trhů," přiblížil.Vyvážet ale zatím není jednoduché. Tak například: "Německý dovozce si řekne: Chci dovážet biokávu z Peru, ale musí žádat svůj úřad v Hamburku, aby si ověřil, že ta káva má patřičný certifikát ekologického původu. A je to případ od případu," vysvětlil Frank Schreiber.Na tamní trhy ale zatím zemědělci z okolí Campo Verde nemíří. Chtěli by s novým výrobkem - sušeným ananasem - uspět nejprve doma. Ani to ale není lehké, jak dokládá Cecilia Padro. Ta vede organizace Ecologica, která sdružuje zemědělce a dodává zeleninu do několika supermarketů v Limě. "Supermarkety jsou otevřené novým produktům. Ovšem vyžadují kvalitu a určité množství. Není to tak, že vám zaručí odbyt tuny brambor. Dohodnou se nanejvýš na tom, že dají váš produkt do nabídky, a zákazník ať si vybere," přiblížila místní podmínky Cecilia Padro.
Pak ale chtějí, aby dodávky byly plynulé. A k tomu je třeba, aby se zemědělci sdružili pod jednou značkou. Navíc tak dokáží i ušetřit díky společné certifikaci. Bez ní by nálepku BIO nemohli používat. Esaul Idalgo zatím prodává svůj biopepř i v 800 kilometrů vzdáleném hlavním městě. "V Limě prodáváme pepř za 15 solů za kilo, ale tady za 12. Teď klesla cena na 10. Tady proto není dobrý trh," vysvětlil.Najít vhodnou plodinu, naučit se pracovat bez chemie, sehnat další nadšené kolegy, opatřit si certifikaci, najít patřičný trh, to všechno je pro obyčejného obyvatele rozvojového Peru daleko složitější než u nás. Přesto se to Esaulovi daří. Je jedním z mála certifikovaných biozemědělců v okolí a je prezidentem jejich sdružení. "Osobně mám dva důvody. Jednak je to spravedlivá cena, platí nám víc, a druhý, myslet na budoucnost, na životní prostředí, obnovit lesy a obnovit úrodnou půdu," přiblížil své pohnutky Esaul. Má ideál a jde za svým snem. Přejme mu, ať za to sklízí zaslouženou úrodu.Peru